Přihlášení pro akcionářePřihlášení Recos 4EN

Lidstvo vyprodukuje ročně elektroodpad, který by zaplnil milion kamionů

Dvacet procent a víc: takový je podíl plastů v moderních domácích spotřebičích. Pro svůj každodenní život jich potřebujeme čím dál víc. Roste tedy i spotřeba surovin, které jsou při jejich výrobě nezbytné.

„Další těžba primárních surovin je ale dlouhodobě nemožná, proto je naší jedinou šancí na trvale udržitelný rozvoj zodpovědná recyklace,“ zdůrazňuje Aleš Šrámek, předseda české Asociace recyklátorů elektroodpadu (AREO).

Staré elektro je zároveň nejrychleji rostoucí položkou mezi veškerým odpadem, který lidstvo vyprodukuje. Podle odhadů je ho na celé naší planetě každý rok 50 milionů tun.

Polovina z toho jsou osobní zařízení, jako počítače, obrazovky, smartphony, tablety a televizory, zbytek tvoří větší domácí spotřebiče a zařízení pro vytápění a chlazení. 

„Množství elektrického šrotu odpovídá 1,15 milionu plně naložených kamionů, stojících za sebou v délce 23 tisíc kilometrů,“ přibližuje Šrámek. Čerpá přitom ze zprávy Univerzity OSN, což je program Spojených národů zaštiťující 15 různých institucí ve třinácti zemích.

Nejvíce elektroodpadu na osobu se sebere v Norsku, kde každý obyvatel ročně odevzdá nebo vyhodí přes 28 kilogramů. Následují Island (více než 26 kg na hlavu), poté Dánsko a Velká Británie (okolo 24 kg), podobně jsou na tom Nizozemsko a Švédsko.

Na průměrného Čecha podle studie připadá zhruba 15 kilo elektroodpadu.

Recyklujeme polovinu

Polovinu tohoto množství se u nás daří shromáždit a předat ke zpracování s cílem minimalizovat množství odpadu a znovu využít co největší množství materiálů, které staré spotřebiče obsahují.

Celosvětově se přitom recykluje jen asi 20 % elektroodpadu, což má mimo jiné za následek obrovskou ztrátu cenných surovin z dodavatelského řetězce.

Vysbírat spotřebiče od občanů a firem ale samo o sobě nestačí. Důležité je, aby se při recyklaci podařilo získat maximum druhotných surovin a zároveň odstranit nebezpečné látky. Jde například o kondenzátory s obsahem PCB, baterie, desky s tištěnými spoji, olovo, rtuť, freon, pentan nebo amoniak. To garantují jen zpracovatelé, kteří investovali do špičkových technologií a dodržují nejpřísnější mezinárodně uznávané standardy.

Zákon, nebo dobrovolnost?

K dodržování mezinárodních standardů ale zatím v Česku – na rozdíl od jiných evropských zemí, například Belgie, Francie, Itálie, Španělska, Německa, Irska, Litvy nebo Slovinska - zpracovatele nic nenutí. Ve zmiňovaných státech je to naopak součástí zákonů či jiných závazných předpisů.

Mezinárodní organizace APPLiA, DIGITALEUROPE, EERA, OrgalimWEEE Forum vyzvaly na sklonku loňského roku Evropskou komisi, aby přijala prováděcí právní předpisy stanovující normy minimální kvality zpracování spotřebičů po skončení životnosti v přísném souladu s příslušnými evropskými normami.

„Odpovídající kvalita zpracování a recyklace je nezbytnou podmínkou toho, aby získané materiály mohly být použity k další výrobě. Bez těchto jednoduchých pravidel se v legislativě neobejdeme,“ říká Radek Hacaperka z APPLiA CZ. Ta je tuzemskou pobočkou celoevropského sdružení výrobců domácích spotřebičů APPLiA, jednoho ze signatářů výzvy.

Také čeští zákonodárci nyní jednají o tom, zda se naše země zařadí po bok nejvyspělejších států Evropy a učiní dodržování existujících evropských norem právně závazným. „Věříme, že při projednávání balíčku odpadových zákonů budou mít zodpovědné osoby na paměti zájmy životního prostředí a zvítězí zdravý rozum,“ uzavírá Aleš Šrámek.

Zpět na Newsletter 2020