K oslavám nedávného 100. výročí vzniku samostatné republiky přispěl každý, jak uměl, mohl, a pokud možno i tak, aby to k němu jaksi „štymovalo“.
Není tedy divu, že armáda uspořádala přehlídku, televize odvysílaly přehršel dokumentů i dramatických děl a muzea vystavila i ty upomínky na uplynulé století, které jinak odpočívají v depozitářích.
Národní technické muzeum v Praze například připravilo výstavu Made in Czechoslovakia aneb Průmysl, který dobyl svět. Na 130 exponátů především ze sbírek muzea dokumentuje technický a průmyslový vývoj samostatného státu. Mimochodem – výstava opravdu stojí za vidění, a pokud budete chtít, určitě to ještě stihnete: potrvá do konce září 2019.
Jednou ze zajímavostí této výstavy je lednice české značky Frigera z druhé poloviny 30. let minulého století. Krátce před umístěním do expozice prošla pečlivým restaurováním u specializované firmy. Víte ale, jak se do muzea dostala?
Její dosavadní majitel, pan Hladík, si s ní tak docela nevěděl rady. Vyhodit mu ji bylo líto, tak ji zkusil nabídnout retro-kavárně jako dekoraci. Tam by ji sice chtěli, ale jen zrenovovanou. Jenže taková renovace historického spotřebiče není nic jednoduchého ani laciného, navíc ta manipulace… Lednice totiž váží poctivých 120 kilo!
To bylo v roce v roce 2013. Tehdy se muzeum poprvé domluvilo s kolektivním systémem ELEKTROWIN, že zkusí společně podpořit sběr starých spotřebičů určených k recyklaci a při té příležitosti z nich „vyzobnout“ ty, které by se mohly hodit do sbírek.
Tak vznikl první „Recyklační víkend“, který se od té doby zopakoval už šestkrát. Akce měla neuvěřitelný ohlas. Bylo to totiž přesně to, na co lidé čekali. Sice už si tou dobou dávno zvykli nosit staré elektro do sběrných dvorů, ale přeci jen – když už máte doma takovou věc, která sice už nefunguje, předtím ale ve vaší rodině věrně sloužila i po několik generací, jen tak vyhodit se vám ji nechce. Co když má opravdovou historickou hodnotu?
Teď se ale objevila možnost nechat rozhodnutí na odbornících. Nad některými spotřebiči zaplesali, až se jejich dosavadní majitelé divili. Nad jinými navzdory jejich stáří nejásali tolik, až to mohlo působit trochu jako zklamání. A pro laika překvapivě patřilo plesání někdy i předmětům, které vlastně až tak staré nejsou a dost možná slouží v jiných domácnostech dál, přestože jejich „sourozenci“ se už přestěhovali do muzea.
Kurátoři sbírek to vysvětlují tak, že pokud to jen trochu jde, je pro ně důležité mapovat vývoj, kompletovat výrobní řady, ale také sbírat příběhy. Jejich nositeli jsou zdánlivě nepodstatné doplňky spotřebičů – například původní obaly, návody k použití, nebo prodejní doklady. Díky tomu dokážeme v době, kdy se vybavení domácností čím dál častěji obměňuje podle módy, snáze pochopit, jaká to byla před mnoha desetiletími událost pořídit si třeba lednici nebo vysavač.
A účel, pro který spolupráce ELEKTROWINu s muzeem před léty začala, se očividně daří plnit. Stačí si v expozici Technika v domácnosti prohlédnout samostatnou výstavku předmětů získaných právě díky této a dalším společným akcím. Další spotřebiče zatím čekají v depozitářích podobně, jako zmíněná lednice.
Od pracovníků muzea bylo navíc po zatím posledním, tedy letošním Recyklačním víkendu slyšet, že vlastně už jen „vyzobávají“ pro ně nejzajímavější kousky.
Ale to je přece skvělá zpráva, nemyslíte?
